Lužánky znovu čekají. Příběh stadionu, který přilákal 44 120 fanoušků

Další soutěž, další čekání. Brněnští zastupitelé 15. září 2026 zrušili koncesní řízení na pozemky za Lužánkami a Zbrojovka se chystá přihlásit znovu. Pro zrušení podle ČTK hlasovalo všech 46 přítomných zastupitelů. Stadion tak dál čeká na rozhodnutí, které by návrat fotbalu přiblížilo od plánů ke stavbě. Na první výkop nové éry si Brno ještě musí počkat.[1]

Co vlastně město prodává? Původní koncese spojovala pozemky se závazkem postavit stadion a zajistit jeho provoz. Soukromý investor měl podle magistrátu arénu vybudovat na vlastní náklady. Kupní cena je proto jen jednou částí dohody. O tom, zda se fotbal za Lužánky skutečně vrátí, rozhodnou také podmínky výstavby a závazky budoucího provozovatele. Samotný převod parcel by na to nestačil.[3]

Zájem klubu trvá. Zbrojovka to zdůraznila už 31. srpna, kdy se o zrušení soutěže ještě rozhodovalo. S cenou z revizního posudku podle svého vyjádření dokáže pracovat. Háček viděla jinde: dodatečnou úpravu červnové nabídky považovala na základě právních posouzení za problematickou. Spor se tak nevedl pouze o peníze, ale také o postup, jak nabídku změnit. Klub své stanovisko opřel o právní argumenty; shodu s městem tím ovšem nezískal.[2]

Rada města doporučovala pokračovat s cenou zhruba 49 milionů korun a výškou stadionu 30 metrů. Zbrojovka tuto variantu podle magistrátu odmítla a zastupitelé nakonec rozhodli o nové soutěži. Město přitom tvrdí, že výstavbu dál podporuje. Primátorka připustila, že při jediném zájemci by nová koncese mohla trvat přibližně dva měsíce. Takový odhad ale míří na délku soutěže. Kdy by se mohlo začít stavět, z něj nevyplývá.[4]

Revizní ocenění v podkladech zastupitelstva činí 48 999 000 korun bez DPH. Počítá přitom s tím, že demolici zaplatí kupující. Částka se vztahuje k pozemkům, rozpočet nové arény nepředstavuje. K nákupu by se přidaly náklady na odstranění dosavadních staveb a samotnou výstavbu. Právě rozdělení těchto nákladů a rizik mezi město a investora patří k bodům, které musí podmínky soutěže vyřešit.[5]

Vedle peněz zůstává otevřená výška stavby. Ministerstvo kultury u předloženého návrhu připouštělo varianty 28 a 30 metrů. Vyšší řešení podle stanoviska v městských podkladech nepříznivě zasahovala do chráněných pohledů na historické panorama Brna. Posouzení se týká konkrétní podoby stadionu. Na 16. září bylo podle ČTK naplánováno další jednání na ministerstvu; jeho výsledek při přípravě článku nebyl ověřený.[1][5]

Dnešní debaty o pozemcích mají za sebou více než sedmdesátiletý fotbalový příběh. Stadion v Ponavě vznikal v letech 1949–1953 a 5. listopadu 1953 hostil slavnostní utkání výběru hráčů Ostravy a Kladna s Dynamem Moskva. Hosté vyhráli 5:0, jejich branku hájil Lev Jašin. Zpočátku tu hrála Rudá hvězda Brno. Stejné listopadové datum pak přineslo ještě jednu premiéru: v roce 1970 se při souboji brněnského áčka s béčkem poprvé rozsvítilo umělé osvětlení.[6]

Nejslavnější ligová sezona přišla v ročníku 1977/78. Josef Masopust vedl tým k útočnému fotbalu a první výrazný výsledek se dostavil už o rok dříve: čtvrté místo a 49 vstřelených branek. Pak Brno došlo až k titulu, který definitivně zajistilo vítězstvím 1:0 v Trnavě. Poprvé se československým mistrem stal klub z moravského města. Karel Kroupa, Karel Jarůšek, Josef Hron. Jména téhle generace zůstala s Lužánkami pevně spojená. Kroupa navíc do mistrovského ročníku vstupoval jako Fotbalista roku 1977.[7]

Na titul navázalo třetí místo v sezoně 1978/79, druhá příčka o rok později a čtvrtfinále Poháru UEFA. Klubová historie připomíná i pozoruhodnou bilanci z Poháru mistrů evropských zemí 1978/79: Brno v něm neprohrálo ani jeden zápas. K domácím soupeřům tak přibyly evropské večery.[7]

Dne 2. října 1996 dorazila za Lužánky Slavia. Hrálo se osmé ligové kolo, hosté po první půli vedli 1:0 a zápas nakonec skončil remízou 1:1. Výsledek dnes přesto zastiňuje jiné číslo: 44 120 diváků. Zbrojovka tuto návštěvu ve svém klubovém profilu uvádí jako rekord samostatné české ligy. Souboj se Slavií tak zůstává výmluvnou připomínkou toho, jak početné publikum uměl fotbal v Brně přitáhnout.[8][9]

Ligová kapitola se uzavřela 30. září 2001. Brno porazilo Hradec Králové 2:1, skórovali Milan Pacanda a Petr Kadlec. Z Lužánek se přesto odcházelo. Klub ve své historii působení na stadionech uvádí, že se nepodařilo zajistit peníze na potřebnou opravu, a mužstvo se přesunulo na Srbskou. Na hřišti přišlo vítězství, mimo něj rozhodl technický stav areálu. Místo mistrovských oslav a rekordních návštěv tak přestalo hostit ligový fotbal.[6][8]

Plánů na návrat už Brno poznalo několik. Návrh architekta Petra Hrůši představený městem počítal s eliptickou arénou pro přibližně 30 tisíc lidí. Tribuny měla chránit střecha, prostor nad hřištěm měl zůstat otevřený a fasáda pracovala s cihlovým motivem i odkazy na Brno. Stavět se mělo začít v roce 2009, hrát v roce 2011. Odhadované náklady tehdy činily 1,9 miliardy korun. Z tohoto projektu se skutečnost nestala. Jeho rozpočet ani kapacita tedy nepopisují stadion, o kterém se jedná nyní.[13]

V roce 2015 se ale fotbal za Lužánky přece jen vrátil. Nejdřív ovšem museli nastoupit lidé s nářadím. Přípravy rozlučky Petra Švancary podle ČT sport zaměstnaly zhruba tisíc dobrovolníků. Třicet brigád, přibližně jedenáct tisíc hodin práce, odstraňování náletových porostů a příprava prostoru pro diváky. Které části tribun mohou posloužit, posuzoval statik. Než se mohl Švancara rozloučit před publikem, bylo nutné stadion po letech znovu připravit na velkou návštěvu.[11]

U práce nechyběl ani hlavní aktér rozlučky. Reportáž Jana Kaliby pro Český rozhlas zachytila Švancaru při betonování i s gulášem pro dobrovolníky. Ti chodili pomáhat bez odměny a mluvili také o vzpomínkách na stadion z dětství. Za čísly odpracovaných hodin tak byly docela obyčejné důvody: místo, kam lidé kdysi chodili s blízkými, a chuť znovu na něm zažít fotbal. Na několik týdnů se návrat za Lužánky měřil hlavně tím, kolik práce ještě zbývá.[12]

Rozlučka se odehrála 27. června 2015. Švancara se dočkal i gólu, dorazil hokejista Jakub Voráček a Petr Uličný podepisoval svou knihu. Program patřil také dětem. ČT sport zaznamenala na tribunách přibližně 25 tisíc lidí. Byl to velký návrat na jedno odpoledne. Pro pravidelnou ligu však stadion dál potřeboval vyřešit technické zázemí a dlouhodobý provoz. Nadšení kolem rozlučky tuhle práci nahradit nemohlo.[10][11]

V říjnu 2024 představilo město záměr odstranit staticky poškozené tribuny. Zemní valy měly zůstat a část areálu se měla dočasně otevřít veřejnosti. Do řešení širšího okolí se měla zapojit také Kancelář architekta města Brna. Zpráva popisovala plán, nikoli dokončené práce. Přesto dobře vystihuje dvě souběžné starosti Lužánek: jak bezpečně naložit s tím, co na místě stojí, a co tam má vyrůst v budoucnu.[14]

Teď bude záležet na podmínkách nové koncese a na podobě stadionu, která získá potřebný souhlas. Až tyto kroky ukážou, nakolik se město a zájemci dokázali přiblížit. Datum návratu ligového fotbalu zůstává otevřené. Lužánky už mají mistrovský titul, rekordní návštěvu i rozlučku, kvůli které fanoušci odpracovali tisíce hodin. Na další pravidelný fotbalový život stále čekají.[4]