Anglické čekání skončilo v Londýně
Harry Kane poprvé vyhrál Zlatý míč. Třiatřicetiletý útočník Bayernu Mnichov při pondělním vyhlášení 26. října v londýnském Palladiu předstihl Kyliana Mbappého a Laminea Yamala. Získal také trofej Gerda Müllera pro nejlepšího střelce.[1]
Sezona, v níž góly dostaly i týmovou váhu
Bayern s Kanem získal německý titul, domácí pohár i superpohár a Anglie skončila na MS třetí. Anglická asociace mu za sezonu napočítala 73 gólů v 65 zápasech: 61 za klub a 12 za reprezentaci. Individuální produktivitu tak tentokrát doprovodily i týmové úspěchy.[2]
Kaneova vítězná sezona v číslech
Po třiceti letech vítěz z Bundesligy
Pro německou ligu jde o průlom: její hráč vyhrál Zlatý míč poprvé od Matthiase Sammera v roce 1996. Kane se stal sedmým fotbalistou, který cenu získal během působení v Bundeslize. Vítěznou sezonu podtrhl mimo jiné hattrickem ve finále německého poháru proti Stuttgartu. Ani absence triumfu v Lize mistrů, v níž Bayern došel do semifinále, mu tentokrát cestu k hlavní individuální ceně nezavřela.[3]
Bayern s Harrym Kanem před přípravným utkáním v Salcburku 6. ledna 2026. Archivní snímek: Werner100359.[8]Nejlepší sezona kariéry a poděkování spoluhráčům
Kane po převzetí ceny označil uplynulou sezonu za nejlepší ve své kariéře. V poděkování zdůraznil podporu rodiny, trenéra Vincenta Kompanyho a spoluhráčů. Bayern připomněl, že jeho hráč na Zlatý míč čekal od Karla-Heinze Rummeniggeho, vítěze z let 1980 a 1981. Prezident Herbert Hainer vyzdvihl Kaneovu všestrannost; výkonný ředitel Jan-Christian Dreesen vedle rekordů ocenil také jeho charakter. V klubových reakcích tak zaznívalo stejné téma: za střelcem stojí i hráč, na kterém lze stavět tým.[4]
Pátý Angličan, první od Owena
Kane navázal na Stanleyho Matthewse, Bobbyho Charltona, Kevina Keegana a Michaela Owena, posledního anglického vítěze z roku 2001. Reprezentační trenér Thomas Tuchel v gratulaci ocenil, že Kaneovy dlouhodobě mimořádné výkony nyní dostaly i toto uznání.[2]
Od hostování k ocenění nejlepšího hráče
Za výsledkem je dlouhá cesta, ne okamžitý nástup hotové hvězdy. Tottenham ve své gratulaci připomněl Kaneova hostování v Leyton Orientu, Millwallu, Norwichi a Leicesteru i postupné prosazení v prvním týmu. Za Spurs nakonec nastřílel klubový rekord 280 branek ve 435 utkáních. Odchod do Mnichova tak nenavazoval na nedostatek individuálních úspěchů: přinesl nové prostředí, v němž k dlouhodobé střelecké výkonnosti přibyly i největší týmové trofeje.[5]
Konečné pořadí: nejlepší desítka
| Pořadí | Hráč |
|---|---|
| 1. | Harry Kane |
| 2. | Kylian Mbappé |
| 3. | Lamine Yamal |
| 4. | Rodri |
| 5. | Lionel Messi |
| 6. | Chviča Kvaracchelija |
| 7. | Ousmane Dembélé |
| 8. | Erling Haaland |
| 9. | Michael Olise |
| 10. | Fabián Ruiz |
Davkův komentář k vítězství
Davka na stadionu považuje Kaneovo vítězství za zasloužené. Ve svém novém shortu z 27. října se vrací k vyhlášení a k tomu, jak anglický útočník navázal na historické vítěze Bayernu. Jeho pohled na večer si můžete přehrát přímo níže.[6]